Díl čtvrtý
Na svah jsme byly připraveny už od podzimu. Vše nachystané, výbava zkontrolovaná, očekávání spíše opatrná. První výjezd na Čeřínek proběhl dobře, ale krátce nato starší dcera ulehla se zápalem plic a zimní plány se na čas odložily. Pauza byla delší, než jsme čekaly.
Návrat ke sportu byl pomalý a postupný, protože oslabený organismus po zápalu plic potřebuje svůj čas. Zkoušíme krátké pokusy na Dolní Moravě. Tam si obě dcery na chvíli vyzkoušely i prkno, zatím jen krátce a spíš ze zvědavosti. Aby matka nezahálela, střihla si zde jeden večerní pokus na sněžnicích. A protože motivace se sama neudrží, zůstávala na svazích obvykle o něco déle.
Hlavní část sezóny nakonec patřila jarním prázdninám na Lipně. Miniverzi se tam zalíbilo natolik, že jsme na konci února naše cesta ještě jednou vedla na Lipno, aby tam oslavila své narozeniny. Mladší si mezitím se mnou střihla samostatný výjezd do Staré Vsi. Tím jsme zakončily díl čtvrtý.
Díl pátý
Letošní zima se musela vejít do několika málo výjezdů. Času nebylo mnoho, a tak to z toho byly osvědčené prázdninové varianty. Holky pilovaly techniku především na svazích na Lipně, které jim zatím plně vyhovují. Výjimkou byl novoroční výlet na Hrubou Vodu.
Matka se letos snažila víc soustředit na techniku, protože při společném lyžování rychlost ustupuje jiným věcem. A protože zdraví letos dětem umožnilo využívat energii naplno, bylo potřeba držet krok i výdrží. V průběhu zimy také obě začaly o něco víc zkoušet prkno. Starší se nakonec rozhodla, že bude učit mámu 😀 Poslední den zimní sezóny pak obě dobrovolně vyšly na lipenskou Střechu, což by ještě před časem nebylo úplně samozřejmé.
Ačkoliv počasí umožňovalo ještě další dva týdny si užívat sněhu, naše lyže už zůstaly suché, neboť nejmladší si pořídila neštovice 🙁 A tak končí náš pátý díl. V šestém, který starší započne již v prosinci v Alpách se školou, se těšíme na další dobrodružství.